Historie plemene

Dobrman získal své jméno po panu Karl Fridrichu Louisi Dobermannovi, jemuž se obecně přisuzuje hlavní podíl na vzniku toho plemene. Ačkoli je tu celá řada dalších osob, které hrály významnou úlohu v počátcích jeho vývoje, on je ten, jehož jméno nové plemeno nese.

O panu Dobermannovi se ví, že se narodil v roce 1823 a pracoval jako pohodný, výběrční daní a obecní strážník v durynském městě Apolda v Německu. Protože byl pan Dobermann kvůli své práci často na cestách, patrně zde si uvědomil důležitost a potřebu schopného psa - průvodce, který by ho spolehlivě ochránil před případnými útočníky a zároveň byl i dostatečně rychlý a vytrvalý, aby vydržel cestovat po boku koně.

I když je dobrman poměrně moderní plemeno, přesto se ví dost málo o tom, jaká plemena jeho zakladatel ve svém šlechtickém programu použil, protože si o svém chovu nevedl vůbec žádné záznamy. Je však obecně známo, že se rozhodl vyšlechtit nejdokonalějšího strážního psa a obranáře, jaký kdy existoval.

Soudí se, že začal chovat s německým pinčem, který byl tenkrát docela běžným plemenem. Dále zřejmě  použil  i  "řeznického psa",  patrně  předchůdce  dnešního rotvajlera, který byl tehdy poměrně

prošlechtěným plemenem a starý typ hladkosrstého německého ovčáka s kráceným ocasem (toto plemeno není totožné se současným NO). Obě výše zmíněná plemena totiž pan Dobermann vlastnil. O ostatních plemenech je možno jen diskutovat, ale jistě pan Dobermann také použil některé psy, které odchytil a z nich prý vybíral ty nejostřejší a dále se také pravděpodobně uplatnil i výmarský ohař, německý krátkosrstý ohař, maďarská vizsla a manchesterský teriér. Právě tento pes předal novému plemeni černou barvu s pálením, dnes pro dobrmany charakteristickou. Uplatnila se bezpochyby i další plemena, použitá v počátcích chovu, kdy převládala snaha o stálé zlepšování. Jedním z takto využitých psů byl v roce 1908 greyhound, jehož vliv je stále patrný.

Z původně použitých plemen získal pan Dobermann v 70. letech 19. století dobermanského pinče. Získal tak svoje plemeno, tzn. služební psy, kteří byli nejen ostražití, ale pracovali i jako ochránci dvora a domu. Často se používali také jako psi hlídací a četničtí. Jejich časté použávní v četnických službách tehdy vedlo k přezdívce "četničtí psi". Pro uvedené přednosti byli dobrmani už na přelomu století oficiálně uznání jako policejní plemeno. Dobrmani byli také používáni k lovu, a to škodné zveře.

Chovatelským produktům pana Dobermanna se říkalo nejdříve baruchové, později Dobermannovi psi nebo dobrmanští psi. Ale byli to psi ještě dosti hrubí, syroví a nedostatečně prošlechtění.

Výstavbu plemene završil pan Otto Göller, který měl doma neustále na 80 psů. Skupoval dobrmanské psy a uskutečňoval velmi cílevědomý výběrový chov. Plemeno propagoval všemi možnými prostředky. Odchovy prodával na všechny strany, mnoho psů prodal i do Ameriky. Plemeno přivedl na nejvyšší stupeň dokonalost, jeho působení má pro vývoj a rozvoj plemene zásadní význam.

Mezi další pionýrské chovatele patří Goswin Tischler (majitel chovatelské stanice Grönland) a Gustav Kounhollz (majitel CHS Alan Athen).

K prvnímu zapsání dobrmana do plemenné knihy došlo v roce 1893 a tito psi se stali velice rychle populárními pod oficiálním pojmenováním "dobrmanský pinč", které dostali v roce 1899. Téhož roku ustavil Otto Goeller, který po smrti pana Louise Dobermanna hrál rozhodující úlohu ve šlechtění plemene, německý klub chovatelů dobrmanů. Plemenný standard byl formulován a přijat v roce 1900.

Dobrmanští psi, vzniklí ze záhadné směci psů, nevzbuzovali na počátku mnoho důvěry. Proto je tím více třeba obdivovat se tomu, jak krásný se ukázal konečný výsledek. Rozhodně lze těžko uvěřit tomu, že vznikl z takové všehochuti plemen, jak se tvrdí.

Chov dobrmanů je zaměřen na chov středně velkých, silných a svalnatých psů, kteří vykazují přes určitou robustnost eleganci a ušlechtilé linie.

Dobrman je pes mimořádně vhodný jako pes doprovodný, obranný nebo služební. Stejně jako pes rodinný a ohromný mazel.

Zdroj: kennel Halit Paša

TOPlist
TOPlist