Standard č. 347

(04.07.2011; zasedání FCI Paříž, Francie)

Bílý švýcarský ovčák

 

Země původu: Švýcarsko

Datum publikace platného původního standardu: 26.11. 2002

Od roku 2003 je toto plemeno uznáno mezinárodní kynologockou federací FCI (zkratka pochází z francouzského Fédération Cynologique International). Avšak až od roku 2011 je toto plemeno konečně plně mezinárodně uznaným s nárokem na titul C.I.B. (mezinárodní šampion krásy), je oprávněno obdržet CACIB od 06.07.2011.

Využití: ideální rodinný a společenský pes, vysloveně milující děti. Je to pozorný hlídač, přátelský a učenlivý pracovní pes. Hodí se pro sportovní i služební výcvik. Vyniká v canisterapii, jako průvodce nevidomých a asistenční pes k lidem různě postiženým. Uplatnění lze pro něj nalézt v různých druzích sportu, jako například canicross, bikejöring, agility, též při pasení ovcí, v menší míře saňový sport, dog dancing, záchranářský pes.

Povaha: bílý ovčák je temperamentní, pozorný, ostražitý. K cizím zdrženlivý, zachovávající si odstup. Oddaný své rodině, milující děti. Pracovitý, poslušný, lehce a rád se učí vše nové, pod dobrým vedením cvičí s radostí a chutí. Nemá rád tvrdé zacházení. Bez problémů snáší jiné psy i ostatní zvířata. 

 

Klasifikace FCI:

Skupina 1 – ovčácká, pastevecká a honácká plemena (s výjimkou švýcarských salašnických psů)
Sekce    1 -  ovčáci (bez zkoušky z výkonu)

 

Krátký historický přehled: Vznikli z německých ovčáků. Bílá barva byla považována za vadu a v Evropě se  stala nepřijatelnou. Několik jedinců bylo dovezeno do Kanady a USA, kde se z bílých ovčáků postupně vyvinulo samostatné plemeno. Odtud vyplynul původní název tohoto plemene "Kanadsko-americký ovčák - AKBO".

Na počátku 70. let minulého století byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa „Loba“, který se narodil 5. března 1966. Jedinci ze spojení tohoto psa registrovaného ve Švýcarsku a dalších importovaných jedinců  z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Jejich čistokrevný chov trvá již řadu generací. Od června 1991 jsou vedeni jako nové plemeno v příloze plemenné knihy Švýcarska (SHSB). Více informací naleznete v samostatné sekci "Historie plemene".

Celkový vzhled: silný, dobře osvalený, středně velký, s postavenýma ušima, s patrovou srstí nebo s dlouhou patrovou srstí, bílý ovčácký pes obdélníkového formátu se středně těžkou kostrou, elegantní a harmonické postavy.

 

Důležité proporce:

  • mírně dlouhý formát, poměr délky trupu  (od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) ke kohoutkové výšce je 12:10
  • vzdálenost od stopu ke špičce nosní houby je nepatrně větší než od stopu k týlnímu hrbolku

 

Chování / povaha: temperamentní, bez nervozity, pozorná a ostražitá, k cizím někdy poněkud zdrženlivá, ale nikdy nesmí být bázlivá nebo agresivní.

 

HLAVA: silná, suchá a jemně modelovaná, ladící s tělem. Při pohledu shora a ze strany  klínovitá. Horní linie mozkovny a tlamy  jsou rovnoběžné.

Mozkovna: lebka  jen málo klenutá, se znatelnou rýhou uprostřed; stop nepatrně vyjádřený, ale zřetelný

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba - středně veliká, černý pigment je žádoucí. Lze tolerovat světlejší skvrny na čenichu nebo zesvětlalou  nosní houbu.

Tlama - silná a v poměru k mozkovně přiměřeně dlouhá, nosní hřbet a dolní linie tlamy  jsou rovné, k čenichu se lehce  zužující 

Pysky - suché, dobře přilehlé, pokud možno celé černé

Čelisti / zuby - silný a úplný nůžkový skus. Zuby musí být v čelisti postaveny kolmo.

Oči - středně velké, mandlového tvaru, lehce šikmo vsazené. Barva hnědá až tmavě hnědá. Víčka dobře přilehlá, černé okraje víček jsou žádostí.

Uši - vysoko nasazené, nesené dobře vzpřímené, rovnoběžně. Ušní boltce směřují kupředu , trojúhelníkovitého tvaru, nahoře lehce zaoblené.

 

KRK: středně dlouhý, dobře osvalený , harmonicky navazující na trup. Bez laloku. Elegantně klenutá šíje plynule, bez přerušení, přechází od přiměřeně vysoko  nesené hlavy ke kohoutku.

TĚLO: silné, dobře osvalené, středně dlouhé

Kohoutek - zdůrazněný

Hřbet - rovný, pevný

Bedra - silně osvalená

Záď  - dlouhá, středně široká, k ocasu  lehce spadající,

Hrudník - nepříliš široký, hluboký (cca půlka kohoutkové výšky), sahající až k loktům, oválný, sahající  daleko dozadu za hrudní koš. Výrazné předhrudí.

Břicho a slabiny - napnuté, štíhlé slabiny. Břišní linie lehce vtažená.

 

OCAS: hustě osrstěný, šavlovitý, ke špičce se zužující. Spíše nízko nasazený, sahající minimálně k hlezennímu kloubu. V klidu visí nebo je v dolní třetině lehce zahnutý. Za pohybu nesený výše, ale nikdy nad hřbetní linií.

 

KONČETINY: silné, šlachovité , středně těžké.

Hrudní končetiny - při pohledu zepředu jsou rovné, lehce jen přiměřeně šíroce  postavené, při pohledu ze strany dobře zaúhlené.

Plece - dlouhé s šikmo posazenou, dobře zaúhlenou lopatkou. Celé plece jsou dobře osvaleny.

Nadloktí - dostatečně dlouhé, silně osvalené

Loket - dobře přilehlý k tělu

Předloktí - dlouhé, rovné, šlachovité

Nadprstí - pevné, mírně prohnuté

Pánevní končetiny - při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, postoj není příliš široký , ze strany dobře zaúhlené.

Stehno - středně dlouhé, dobře osvalené

Bérec - středně dlouhý, šikmý s pevnou kostí, dobře osvalený

Hlezno - silné, dobře úhlené

Nárt - středně dlouhý, rovný, šlachovitý, paspárky musí být odstraněny (kromě zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno).

Tlapy - oválné, pevné, stabilní, vzadu o něco delší než vpředu. Prsty sevřené a dobře klenuté. Pevné, odolné, černé polštářky tlap, tmavé drápy jsou předností.

 

POHYB:  rytmický průběh pohybu, pohyb stejnoměrný, plynulý  a vytrvalý. Hrudní končetiny dosahují daleko dopředu, silný posuv zezadu, klus prostorný a lehký.

 

KUŽE: bez faldů, tmavě pigmentovaná.

 

OSRSTĚNÍ: existují dvě varianty srsti  ->

  • středně dlouhá (dříve krátkosrstá) - středně dlouhá, hustá a dobře přilehlá patrová srst nebo

                   

  • dlouhosrstá - dlouhá patrová srst, bohatá podsada krytá silnými, rovnými pesíky. Krátká srst je na tlamě, obličejové části hlavy a přední části běhů. Na šíji a zadní straně běhů je srst poněkud delší. 

                         

Lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná.   

 

BARVA: čistě bílá

VELIKOST  A  HMOTNOST:

Kohoutková výška           psi 58 - 66 cm;             feny    53 - 61 cm

Hmotnost                         psi 30 – 40 kg;             feny    25 – 35 kg    

Pokud je zvíře harmonické, malá odchylka (nahoru, dolů) není vyloučena. Záleží na předpisech a řádech dané země. Klub bílého ovčáka u nás v České republice povoluje výškovou odchylku plus / mínus 1 cm.

 

Chyby: každá odchylka od standardu je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.

 

LEHKÉ  VADY :

  • slabé divoké zbarvení (slabé nažloutlé nebo tříslové odstíny) na špičkách uší, hřbetě a horní straně  ocasu 
  • úbytek pigmentu na čenichu tvořící skvrny, na  pyscích a nebo víčkách

 

TĚŽKÉ  VADY:

  • zjevné vady postavy, příliš krátký rámec těla (kvadratický formát)
  • nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz
  • chybějící více než 2x P1 (přičemž na M3 se nebere zřetel)
  • svěšené, klopené, zalomené ucho
  • silně spáditá hřbetní linie
  • zatočený ocas, zalomený ocas, ocas  vychýlený do strany, háček
  • jemná, hedvábná krycí srst, vlnitá, kudrnatá, otevřená srst, vysloveně  dlouhá srst  bez podsady
  • výrazné divoké zbarvení (výrazné nažloutlé nebo tříslové zbarvení)  na uších , hřbetě, horní straně ocasu

 

VYŘAZUJÍCÍ  VADY:

  • bojácnost nebo agresivita
  • jedno nebo obě oči modré, vystouplé oči
  • entropium, ektropium
  • předkus, podkus, zkřížený skus
  • úplná depigmentace  čenichu,  pysků a nebo  očních víček
  • úplná depigmentace kůže a polštářků
  • albinismus

 

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Převzato z: ČMKU - FCI I.

TOPlist